Otázka „mechanická nebo chemická recyklace?“ staví debatu na nesprávnou úroveň. Žádná jednotlivá technologie není vhodná pro každý polymer a každý odpadní proud. Mechanická recyklace obecně zachovává nejvyšší hodnotu u čistých, homogenních materiálů. Rozpouštění, depolymerace, pyrolýza a zplyňování mají odlišné mechanismy, požadavky na vstupní materiál a skutečné výtěžky materiálu. Důležité není deklarované množství získaného oleje nebo pelet, ale to, kolik odpadu se skutečně vrací do výroby nových polymerů, s jakou energetickou náročností a jakou kvalitou produktu. Tyto technologie by se měly vzájemně doplňovat, nikoli soutěžit o stejnou vstupní surovinu.
Chemická recyklace je úspěšná nebo neúspěšná na základě kvality vstupní suroviny, nikoli pouze technologie. Ta určuje stabilitu procesu, kvalitu produktu a ziskovost. Mnoho společností mylně předpokládá, že jakýkoli odpadní proud je vhodný, avšak složení a variabilita mohou zásadně ovlivnit výsledky. Hodnocení vstupní suroviny je strategickým prvním krokem a základem každého životaschopného projektu chemické recyklace.